Vyčesávání podsady

Víte co je podsada a proč  línají ?

  

Kdy a proč línat?
Divoce žijící předkové našich psů a koček vyměňovali svou srst pravidelně dvakrát za rok. Na zimu bylo třeba se důkladně připravit a pořídit si silný a hřejivý kožich, kdežto na jaře se zvířata vracela k lehkému jarnímu a letnímu osrstění. Problém, jak se zbavit staré srsti, nemají divoce žijící zvířata ani dnes. Psi, kteří žijí v bytech s celoroční stálou teplotou, mnohdy línají jaksi permanentně a s odstraňováním zbytků odumřelé srsti si leckdy nedokážou poradit.

Proč je třeba mrtvou a nevylínalou srst odstranit?
Nabízí se srovnání s jarní zahradou. Zahrádkáři vědí, že nevyhrabaná stařina, tedy loňská odumřelá tráva, dusí půdu i nové travní výhonky a zabraňuje přístupu vzduchu, vody, živin i slunce k zemi, ze které pak vyrůstá jen řídký a neduživý trávník, který může být napaden různými chorobami i škůdci.

Pod starou nevylínalou srstí se rovněž  jen s obtížemi a riziky rodí srst nová. Čím dříve chovatel zbytky staré srsti odstraní, tím dříve a tím krásnější srst naroste. A protože hranice mezi jarním a zimním línáním se u doma chovaných psů stírají, měla by se stát péče o srst když ne každodenní, pak aspoň týdenní součástí péče chovatele o psa.
Výměna srsti vždy začíná na zadní části těla a postupuje k přední. Tento proces neovlivňuje teplota, ale délka dne (světlo). Na druhou stranu, teplota ovlivňuje hustotu srsti a rychlost její obnovy.
Jako téměř ve všem, i v potřebě odstraňování odumřelé srsti existují výjimky. Existují plemena, u kterých k línání nedochází vůbec – např. u českých teriérů, kerry blue teriérů nebo pudlů. U nich však hrozí nebezpečí plstnatění srsti, což ve svých důsledcích může vést k ještě horším dopadům než u zanedbání o nevylínalou srst.

Zdravotní důsledky nedostatečné péče o kůži a srst
Pod zplstnatělou nebo pod neodstraněnou odumřelou nevylínalou srstí snadno dochází k otlakům a zapařeninám, které se lehce infikují nahromaděnou špínou, prachem a cizopasníky. Takové prostředí může být doslova podhoubím pro nepříjemný zdravotní problém.
Aby srst neplstnatěla, je třeba věnovat jí denní péči česáním a kartáčováním – jako je tomu třeba u pudlů. Kromě toho je minimálně jednou za šest týdnů nutný sestřih srsti.
U ostatních plemen se chovatelé řídí doporučeními, která platí vždy pro konkrétní druh srsti. Záleží na tom, zda je pes hrubo- či dlouhosrstý, zda jde o srst s podsadou a pod., a specifickou péči vyžadují plemena naháčů.
U hrubosrstých plemen chovaných pro práci v terénu, např. u loveckých teriérů, byla vyšlechtěna srst, která musela být voděodolná a která by psy chránila před nepřízní počasí i před úrazy v kamenitých vřesovištích, trnitých křoviscích nebo blátivých vřesovištích. Výsledkem těchto chovatelských snah byli psi s hustou neprodyšnou podsadou a hrubými pesíky, která nelínala jednorázově ale celoročně. K tomu, aby odumřelé části srsti vypadly, bylo třeba mechanické pomoci. Hrubosrstí teriéři se už dnes nezbavují mrtvých chlupů odíráním o křoví, takže se musí upravovat ručně. Trimování je vlastně vytrhávání chlupů i s kořínky, což vyžaduje určitou zkušenost a zodpovědnost. Kvalitně otrimovat například velšteriéra je práce na dvě hodiny, oholení mašinkou nebo ostříhání vyžaduje třetinu času.
Nástroje k trimování nesmějí být příliš ostré, protože chlupy by nevytrhávaly, ale přeřízly nebo přetrhly. I když pak může výsledek nějaký čas vypadat stejně, pes bude mít problémy způsobené tím, že zbytky mrtvé srsti zůstaly v kůži, samovolně nevylínaly, psa svědí a projevují se tím, že se pes drbe a může si při tom poranit kůži. Pokud se situace opakuje i při příštím trimování, majitel rezignuje s tím, že má psa s vlohami pro onemocnění kůže. Nesprávná péče o hrbou srst s podsadou rovněž vede ke změně charakteru srsti, která po čase ztratí svou typickou hrubost, je kudrnatá, měkká, bez podsady a bez lesku.
 
Co tvoří srst
Zvířecí srst je složena z mnoha milionů chlupů, které vyrůstají z vrstvy kůže zvané epidermis. Chlupy rostou v chomáčcích či skupinách z hluboko uložených papil, folikulů, jejichž uložení je různě hluboké podle velikosti chlupu a umístění na těle. Tyto skupiny jsou tvořeny vždy z jednoho hlavního vlasu a několika kratších a jemnějších (spodní vrstva – podsada). V závislosti na druhu plemene je jich na 1 cm2 různý počet a podle toho také rozeznáváme různé typy srsti: 400–600/cm2 má hedvábná srst (Shih-Tzu, Yorkshire teriér), 100–300/cm2 mají krátkosrstá plemena jako např. německý ovčák, a 2–5/cm2 mají jezevčíci.
Počet folikulárních skupin je určen již při narození. Každá se skládá z jednoho vlasu, který vyrůstá kolmo; proto mají štěňata hebkou a nadýchanou srst. S růstem štěněte se srst mění, když vyrůstá z folikulů pod menším úhlem. Každý folikul žije a umírá v určitém cyklu, jehož délka se liší od jedince k jedinci. To, co určuje barvu srsti chlupů savců, je pigment zvaný melanin, který se nachází v kůře chlupu.
Chlup je většinou složen z proteinů keratinového typu a velmi malého množství minerálů. Psi používají asi čtvrtinu svého denního příjmu proteinů právě k růstu srsti
 
Úloha kůže a srsti
Kůže a její srst jsou komplexní systém, který má mnoho úloh. Prvořadou je ochrana. Kůže odděluje vnitřní prostředí od vnějšího, čímž chrání organismus před fyzikálním a chemickým poškozením. Kůže pomáhá udržet stabilní tělesnou teplotu pomocí kontroly ztrát evaporací – vypařováním, ale na rozdíl od lidí, kteří potřebují pot pro vydání nadměrného tělesného tepla, mají psi menší fyziologickou potřebu regulovat svou tělesnou teplotu pocením. Psi se ochlazují dýcháním, které pomáhá odpařit vlhkost z jazyka a dutiny ústní. Srst tak tvoří izolující bariéru proti teplotě a jiným klimatickým extrémům.
Další úlohou kůže je uchovávání rezervních zásob tekutin, tuků a elektrolytů. Kůže také funguje jako orgán vylučující přebytečné tekutiny, některé minerály, dusíkaté substance a buněčný odpad prostřednictvím mazových žláz a potu.
Kůže a srst fungují také jako orgán ke vnímání teploty nebo změn fyzikálního tlaku.
Jedním z nejdůležitějších úkolů kůže a srsti je, že slouží jako prostředek komunikace. Kůže vydává pachy, které řídí sexuální chování a pomáhají zvířatům identifikovat každé jiné zvíře a jejich teritorium. Srst hraje extrémně důležitou komunikační roli nejen ve vztazích mezi zvířaty, ale i s jejich lidskými majiteli. Každého člověka potěší kontakt s hebkou a zdravou srstí svého psa, a také psi rádi komunikují prostřednictvím dotyků se svým pánem.

Co zhoršuje kondici srsti
Kromě období línání ovlivńují kvalitu srsti další vnější i vnitřní faktory. Většina lidí už dnes krmí své psy vyváženým speciálně vyrobeným krmivem pro psy, takže nevhodná strava už nebývá hlavní příčinou zhoršeného stavu srsti. Nemoci srsti a kůže mohou způsobit infekční onemocnění bakteriálního, virového, plísňového nebo parazitárního původu, také fyzikální nebo chemická traumata nebo hormonální a metabolické poruchy. Také všechny civilizační projevy - znečištěný vzduch, přehřáté a suché místnosti, koberce z umělých vláken - mají negativní vliv na přirozenou vrstvu mazu na psí pokožce, vylučovanou na ochranu chlupů. Chlupy nesprávně vyživované pokožkou reagují vysušováním, lámáním, zacucháváním a vybledáváním. Srst je bez lesku, vypadává, tvoří se lupy a vzniká zánět kůže (dermatitis). Proto je velmi důležité poradit se s veterinárním lékařem, jakmile chovatel zpozoruje náhlou nebo podstatnou změnu v kondici kůže nebo srsti u psa.
 
Příklady chyb ve výživě
Nedostatek kyseliny linoleové, která se nachází především v rostlinných olejích, se projevuje hrubou suchou křehkou srstí, lupy, špatným hojením ran a šupinatou kůží.
Deficit proteinu a aminokyselin se projeví tehdy, je-li pes krmen jen vegeteriánským krmením, a to v podobě křehké, depigmentované srsti, která snadno vypadává a pomalu se obnovuje. Dlouhodobý nedostatek síru obsahujících aminokyselin, methioninu a cystinu, může způsobit ztrátu srsti.
Deficity minerálů, zejména zinku, jsou patrné tehdy, má-li pes ve stravě nadbytek vápníku, který se při vstřebávání upřednostňuje před zinkem. Příznakem je ztráta srsti, ztluštění kůže (parakeratóza) a ztráta pigmentace chlupů (achromotrichie). Na nedostatek zinku jsou některá plemena více citlivá, např. sibiřský husky a aljašský malamut, u kterých se deficit projevuje strupovatěním, šupinatěním a zarudnutím kolem tlamy, brady, očí, uší, dále na loktech a na patách, prstních polštářcích i genitáliích. Také štěňata obřích plemen mohou vlivem nedostatku zinku trpět zarudnutím a strupovitostí. Všechny kožní projevy a podezření na deficity minerálů je však třeba konzultovat s veterinářem, protože zejména u zinku je třeba zvýšené opatrnosti vzhledem k jeho toxicitě.
Také určení deficitu jódu nebo onemocnění metabolismu štítné žlázy, které může být spojeno s alopecií, je vhodnější nechat na odborníkovi, protože onemocnění štítné žlázy je pravděpodobnější než nedostatek jódu v potravě.
Příliš netučné krmení může mít za následek deficity vitaminu A, projevující se velmi suchou, ztvrdlou kůží, suchou a nelesklou srstí a vypadáváním srsti. Oči psa mohou být postiženy zánětem spojivek a ztvrdnutím rohovky. Nedostatek biotinu se projevuje hrubou nelesklou srstí, vypadávajícími chlupy, šupinatou kůží, zánětem, exudací a vředy na kůži.
Jiné vitaminy, které mohou ovlivnit kondici srsti a kůže, jsou riboflavin, pyridoxin, niacin, vitamin B12, kyselina pantothenová, kyselina listová a cholin.
Také některá onemocnění trávicího ústrojí mohou postihovat kůži a srst psa. Řešení je třeba ponechat veterinárnímu lékaři.
 
Ještě k línání
Pro urychlení vylínání srsti existují na našem trhu některé přípravky. Nejedná se o léky, ale o doplňky ke stravě.
Forma přípravků je dvojí. Může to být speciálně vyvinutý multivitamínový sprej, který se aplikuje na krmivo, nebo se přidá do vody. Obsahuje vitamíny B1, B2, calcium, B6, B12, biotin a sorbitol, ale také cukr a med, a proto je vhodnější poradit se o užívání – zejména u psů obézních nebo citlivějších na výkyvy ve stravě – s veterinářem. Rovněž existují vitamino-minerální tablety, které se mohou podávat v předvýstavním a výstavním období a v období línání.
 


 
TOPlist